|
1.
V
modlitbě člověk jasněji chápe své cíle
Když se s odevzdaností a pokorou postavíme před Boha, často
dostaneme specifické pochopení smyslu svého života: ve věrné a vytrvalé
modlitbě, zvláště v adoraci, všechno nabývá harmonii, člověk jasněji chápe
své cíle a nachází v Pánu sílu a světlo k tomu, aby je mohl uskutečnit podle
jeho plánů. Vzývejme
Pána před každým důležitým okamžikem
Bez vnitřního ohně, který se nazývá duchovní život, modlitba,
pokání [...] se nemůže uskutečnit žádné skutečně dobré dílo. Bez modlitby
člověk nestojí na nohou a neví, kam má jít. Proto je důležité, abychom každý
den vedli delší dialog s Pánem a pak ho vzývali před každým důležitým
okamžikem, každým setkáním, každým rozhodnutím. Mějme ruce sepjaté k modlitbě
před Bohem a ruce natažené k bratrům a sestrám. PAPEŽ FRANTIŠEK 1. Is your faith tired? Do you want to reinvigorate it? Look for God’s
gaze: sit in adoration, allow yourself to be forgiven in Confession, stand
before the Crucified One. In short, let him love you. Je vaše víra unavená? Chcete ji oživit?
Hledejte Boží pohled: posaďte se v adoraci, nechte si odpustit ve zpovědi,
postavte se před Ukřižovaného. Zkrátka, ať tě miluje. 2. If we dedicate more time to prayer, our hearts will reveal the lies
with which we deceive ourselves, and we will find true consolation in God. Pokud věnujeme více času
modlitbě, naše srdce odhalí lži, s nimiž oklamáváme sami sebe, a nalezneme
opravdovou útěchu v Bohu. 3. Do we know how to silence our hearts and listen to the voice of God? Víme,
jak utišit naše srdce a poslouchat hlas Boží? 4. Let us be careful not to have a perverse heart that leads to
cowardice; an obstinate heart that leads to being shut off; a heart that is
slave to the seduction that leads to a Christian life of compromise. Buďte
opatrní, abyste neměli zvrácené srdce, které vede k zbabělosti; tvrdé srdce,
které vede k zastavení; srdce, které je otrokem svádění, které vede ke
křesťanskému kompromisnímu životu. 5. The Christian way is that of the Beatitudes: meekness, humility,
patience in suffering, love for justice, ability to endure persecution, not
judging others... Křesťanský způsob je blahoslavenství: pokora,
skromnost, trpělivost v utrpení, láska k spravedlnosti, schopnost vydržet
pronásledování, nesoudit jiné. 6. God proposes Himself; He never imposes Himself; He enlightens us, but
never blinds us. Bůh sám navrhuje, nikdy se
nevnucuje; Poučuje nás, ale nikdy nás nežaluje. 7. How many times, in prayer, do we limit ourselves to asking for gifts
and listing requests, forgetting that the first thing we should do is praise
God’s name, adore Him, and then go on to acknowledge His living image in our
brothers and sisters. Kolikrát se
v modlitbě omezujeme na žádání o dary a žádosti, zapomínáme, že první věc,
kterou bychom měli udělat, je chválit Boží jméno, zbožňovat ho a pak
pokračovat v poznání Jeho živého obrazu u našich bratrů a sester. 8. Only when we
experience God's forgiveness are we truly reborn. We start again from there,
from forgiveness. It is there that we rediscover ourselves: in confessing our
sins. Pouze když prožíváme Boží odpuštění, jsme skutečně
znovuzrozeni. Začínáme odtamtud, od odpuštění. Právě tam se znovu objevujeme:
vyznáváme naše hříchy. 9. The Gospel Of Today shows us that the
ultimate goal is the encounter with Jesus. He alone frees us from evil and
heals our hearts. Only an encounter
with him can save, can make life full and beautiful. Evangelium dneška nám ukazuje, že konečným cílem je
setkání s Ježíšem. Sám nás osvobozuje od zla a uzdravuje naše srdce. Jedině
setkání s ním může zachránit, může udělat život plným a krásným. 10. How do we root
out hypocrisy? There's a good medicine that can help us not be hypocrites:
point the finger at ourselves and say to the Lord "Look at the way I am,
Lord!", and say it with humility. Jak vykořeníme pokrytectví? Existuje dobrý lék,
který nám může pomoci nebýt pokrytci: namiřte prstem na sebe a řekněte Pánu:
„Podívej se na to, jaký jsem, Pane!“, A řekněte to pokorou. 11. The nativity scene reminds us how
important it is to stop and contemplate. Because only when we recollect
ourselves can we embrace what counts in life. Only if we leave the noise of
the world outside can we open ourselves to listening to God, who speaks in
silence. Betlém nám připomíná, jak důležité je zastavit se a přemýšlet. Protože
jen když si vzpomínáme, můžeme přijmout to, co se v životě počítá. Pouze
pokud necháme hluk světa venku, můžeme se otevřít naslouchání Bohu, který
hovoří v tichu. 12. During this month of June, dedicated in a
special way to the Heart of Christ, we can repeat this simple prayer: “Jesus,
make my heart resemble yours”. In this way, our own hearts will slowly but
surely become more patient, more generous, more merciful... V
tomto červnovém měsíci, zasvěceným zvláštním způsobem Kristovu srdci, můžeme
opakovat tuto jednoduchou modlitbu: „Ježíši, ať se mé srdce podobá tvému“.
Tímto způsobem se naše vlastní srdce pomalu, ale jistě stanou trpělivějšími,
štědřejšími, milosrdnějšími ... 13. Saint Augustine said: “I fear that
Jesus will pass by me unnoticed”. It is important to remain watchful, because
one great mistake in life is to get absorbed in a thousand things and not to
notice God. Svatý Augustin řekl: "Bojím se, že Ježíš projde kolem mě bez
povšimnutí". Je důležité zůstat bdělý, protože jednou z velkých
životních chyb je nechat se pohltit tisíci věcmi a nevšímat si Boha. 14. Today, being really original and
revolutionary means rebelling against the culture of the ephemeral, going
beyond shallow instincts and momentary pleasures, and choosing to love with
every fibre of your being, for the rest of your life. Být skutečně originální a revoluční dnes znamená vzbouřit se proti
kultuře pomíjivosti, překročit povrchní pudy a chvilkové požitky a rozhodnout
se milovat každým kouskem své bytosti po zbytek života. 15. Keep in mind on his feast day what Saint John Paul II said to us: "Be vigilant so that nothing might separate us from
the love of Christ: neither false slogans, nor erroneous ideologies, nor
caving into the temptation to fall into compromises with what is not of
God". V den jeho svátku mějte na
paměti, co nám řekl svatý Jan Pavel II.: „Buďte bdělí, aby nás nic neoddělilo
od Kristovy lásky: ani falešná hesla, ani bludné ideologie, ani podléhání
pokušení upadnout do kompromisů s tím, co není z Boha." 16. Love rejoices in seeing others grow
and suffers when others are anguished, lonely, sick, homeless, despised or in
need. Love makes the heart leap; it brings us out of ourselves and creates
bonds of sharing and communion. Láska se raduje, když vidí druhé růst, a
trpí, když se druzí trápí, jsou osamělí, nemocní, bez domova, opovrhovaní
nebo v nouzi. Láska rozechvívá srdce, vyvádí nás z nás samých a vytváří pouta
sdílení a společenství. 17. Let us not to forget to thank God.
If we are bearers of gratitude, the world itself will become better, even if
only a little bit, but that is enough to transmit a bit of hope. Everything
is united and connected, and each one can do their part wherever they are. Nezapomínejme děkovat Bohu. Budeme-li nositeli vděčnosti, svět se sám
stane lepším, i když jen o trochu, ale i to stačí, abychom předali trochu
naděje. Vše je sjednoceno a propojeno a každý může přispět svým dílem, ať už
je kdekoli. 18. In Greek, there is an illuminating saying: o fílos ine állos eaftós, “a friend is another self”. Yes, other people are the path to
discovering ourselves. Good decisions are always about others, not just about
ourselves. V řečtině existuje poučné rčení: o fílos ine állos
eaftós, „přítel je druhé já“. Ano, ostatní lidé
jsou cestou k objevení sebe sama. Dobrá rozhodnutí jsou vždy o druhých, nejen
o nás samotných. 19. In our lives, there will always be times when
we get the impression that we are in a desert. Yet it is precisely there that
the Lord makes his presence felt with words of closeness, compassion and
tenderness: “Do not fear, for I am with you" V našem životě budou vždy chvíle, kdy budeme mít
dojem, že jsme v poušti. Ale právě tam dává Pán najevo svou přítomnost slovy
blízkosti, soucitu a něhy: „Neboj se, vždyť já jsem s tebou“ 20. God never tires of waiting for us. When we
turn away, He comes to look for us; when we fall, He picks us up; when we
return to Him after losing our way, He waits for us with open arms. His love is always gives us the courage to start anew. Bůh se nikdy neunaví na nás čekat. Když se
odvrátíme, přijde nás hledat; když padáme, zvedne nás; když se k Němu vrátíme
poté, co jsme ztratili cestu, čeká na nás s otevřenou náručí. Jeho láska nám
vždy dodává odvahu začít znovu. 21. Our love for God and neighbor is our passport to
heaven. Our earthly possessions are dust that scatters, but the love we share
– in our families, at work, in the Church, and in the world – will save us,
for it will endure forever. Naše
láska k Bohu a bližnímu je naším pasem do nebe. Náš pozemský majetek je
prach, který rozptyluje, ale láska, kterou sdílíme – v našich rodinách, v
práci, v církvi a ve světě – nás zachrání, protože bude trvat navždy. 22. Prayer, charity and fasting are not medicines
meant only for ourselves but for everyone: they can change history, because
they are the principal ways for God to intervene in our lives and in the
world. They are weapons of the spirit. Modlitba,
charita a půst nejsou léky určené jen nám, ale všem: mohou změnit dějiny,
protože jsou hlavními způsoby, jak Bůh zasáhne do našich životů a do světa.
Jsou to zbraně ducha. 23. Lent is a journey of healing, to
live each day with a renewed spirit, a different “style”. Prayer, charity and
fasting are aids to this: they restore us to a living relationship with God,
our brothers and sisters, and ourselves. Postní doba je cestou
uzdravení, abychom každý den prožili s obnoveným duchem, jiným
"stylem". Modlitba, dobročinnost a půst jsou k tomu pomocníky:
obnovují nás v živém vztahu s Bohem, s našimi bratry a sestrami i se sebou
samými. 24. Jesus summarized his commandments in a single
one: “Love one another as I have loved you” (Jn. 15:12). To love like Christ
loves means to put yourself at the service of your brothers and sisters,
especially those in greatest need, as we are and with what we have. Ježíš shrnul svá přikázání do jediného: „Milujte se
navzájem, jako jsem já miloval vás“ (J 15,12). Milovat, jako miluje Kristus,
znamená dát se do služeb svých bratří a sester, zvláště těch, kteří to
nejvíce potřebují, takoví, jací jsme a s tím, co máme. 25. Every day God passes by and sows a seed in
the soil of our lives. Making that seed grow depends on us, on our prayer, on
the open heart with which we approach the Scriptures so that it might become
for us the Living Word of God. Bůh
každý den prochází kolem a zasévá semínko do půdy našeho života. To, aby toto
semínko vyrostlo, závisí na nás, na naší modlitbě, na otevřeném srdci, s nímž
přistupujeme k Písmu, aby se pro nás stalo živým Božím slovem. 26. Scientists have found evidence that those who
cultivate love and compassion have greater peace of mind, while constant
anger and fear make us uneasy and are bad for health. Common sense too tells
us that people who are moved by love and compassion are peaceful and happy. Vědci
našli důkazy, že ti, kdo pěstují lásku a soucit, mají větší klid, zatímco
neustálý hněv a strach nás zneklidňují a škodí zdraví. I zdravý rozum nám
říká, že lidé, kteří jsou pohnuti láskou a soucitem, jsou mírumilovní a
šťastní. 27. Prayer, almsgiving, and fasting are not three
exercises, but a single movement of openness and self-emptying. We cast out
the idols that weigh us down and the attachments that imprison us. Then will
our atrophied and isolated heart unrelated revive. Modlitba,
almužna a půst nejsou tři nesouvisející cvičení, ale jediné hnutí otevřenosti
a sebeobětování. Odhazujeme modly, které nás tíží, a pouta, která nás vězní.
Pak naše atrofované a izolované srdce ožije. 28. The Lord has warned us that we should not
waste words when we pray, deluding ourselves that we will be heard because of
it. Rather, He taught us to trust the Father, who knows what we need even
before we ask Him. Pán nás varoval, abychom při modlitbě neplýtvali
slovy a nenamlouvali si, že budeme vyslyšeni. Naopak nás učil, abychom
důvěřovali Otci, který ví, co potřebujeme, ještě dříve, než ho o to požádáme. 29. Never forget to take care of
yourselves, not so much of the outside, but of the most precious part of you:
your soul and heart. Listen to your soul in silence and speak to God,
following the rhythm of your heart. Nikdy se nezapomínejte starat o sebe, ani ne tak o zevnějšek,
ale o to nejcennější ve vás: svou duši a srdce. Naslouchejte své duši v tichu
a mluvte s Bohem v rytmu svého srdce. 30. Prayer is what keeps the lamp of the heart lit. When we feel our
enthusiasm wane, Prayer
fans the flame, because it brings us back to God, to the centre of
everything. Prayer reawakens the soul and focuses us on what matters and the
purpose of existence. Modlitba je to, co
udržuje lampu srdce rozsvícenou. Když cítíme, že naše nadšení opadá, Modlitba
rozdmýchává plamen, protože nás to přivádí zpět k Bohu, do středu všeho.
Modlitba znovu probouzí duši a zaměřuje nás na to, na čem záleží, a na účel
existence. Co bylo jádrem poselství papeže Františka? „Boží milosrdenství je naše osvobození a
naše štěstí. Žijeme z milosrdenství a nemůžeme si dovolit být bez
milosrdenství: je to vzduch, který musíme dýchat. Jsme příliš chudí na to,
abychom si kladli podmínky, musíme odpouštět, protože potřebujeme, aby nám
bylo odpuštěno“. Pokud existuje jedno poselství, které charakterizuje
Františkův pontifikát více než kterékoli jiné a kterému je souzeno zůstat,
pak je to poselství milosrdenství. Papež nás ráno v Pondělí velikonoční náhle
opustil poté, co den před tím ještě udělil své poslední požehnání Urbi et
Orbi a poté co naposledy projel mezi davem, aby lidem požehnal a rozloučil se
s nimi. Témat, kterými se první argentinský papež v dějinách církve
zabýval, bylo mnoho, zejména pozornost chudým, bratrství, péče o společný
domov, rozhodné a bezpodmínečné ne válce. Ale jádrem jeho poselství, které
jistě udělalo největší dojem, je evangelijní výzva k milosrdenství. K oné
Boží blízkosti a něze vůči těm, kdo potřebují jeho pomoc. Milosrdenství jako
„vzduch k dýchání“, to je to, co potřebujeme nejvíce, bez čeho by nebylo
možné žít. Celý pontifikát Jorgeho Maria Bergoglia se nesl ve znamení tohoto
poselství, které je srdcem křesťanství. Již při první modlitbě Anděl Páně,
kterou František pronesl 17. března 2013 z okna papežského bytu, který nikdy
nebude obývat, hovořil o ústředním významu milosrdenství a připomněl slova,
která mu řekla jedna starší žena, jež přišla za ním, když byl ještě novým
pomocným biskupem v Buenos Aires, aby se vyzpovídala: „Bůh odpouští
všechno... Kdyby Bůh neodpouštěl všechno, svět už by neexistoval“. Milosrdenství jde ještě
dál než odpuštění Papež,
který přišel „z konce světa“, nepřinesl změny v učení dvoutisícileté
křesťanské tradice, ale tím, že milosrdenství novým způsobem vrátil do centra
svého magisteria, změnil vnímání církve, které mnozí měli. Vydal svědectví o
mateřské tváři církve, která se sklání k těm, kdo jsou zraněni, a zejména k
těm, kdo jsou zraněni hříchem. Církve, která dělá první krok k hříšníkovi,
stejně jako to udělal Ježíš v Jerichu, když se nechal pozvat do domu
"nevhodného" a nenáviděného Zachea, aniž by kladl nějaké požadavky.
A právě proto, že Zacheus poprvé pocítil, že se na něj někdo takto dívá a
miluje ho, poznal, že je hříšník, a našel v tomto pohledu Nazaretského podnět
k obrácení. Tolik lidí se před dvěma tisíci lety pohoršovalo, když viděli
Mistra vstoupit do domu jerišského celníka. Tolik lidí bylo v posledních
letech pohoršeno gesty přijetí a blízkosti argentinského papeže vůči všem
kategoriím lidí, zejména „nevhodným“ a hříšníkům. Ve své první homilii při
mši svaté s lidmi v kostele svaté Anny ve Vatikánu František řekl: „Kolik z
nás si možná zaslouží odsouzení! A bylo by to také spravedlivé. Ale On
odpouští! Jak? Milosrdenstvím, které hřích nevymaže: vymaže ho pouze Boží
odpuštění, zatímco milosrdenství jde ještě dál. Je to jako s oblohou: díváme
se na ni, tolik hvězd, ale když ráno vyjde slunce, hvězdy už nejsou vidět.
Takové je Boží milosrdenství: velké světlo lásky, něhy, protože Bůh
neodpouští s dekretem, ale s pohlazením“. Papež František svědčil o
milosrdném objetí Boha Během let svého pontifikátu 266. Petrův
nástupce ukázal tvář církve, která je blízká, schopná svědčit o něze a
soucitu, přijímat a objímat každého i za cenu rizika a bez obav z reakcí
příznivců. „Dávám přednost církvi otlučené, zraněné a špinavé od pobytu na
ulici,“ napsal František v „Evangelii gaudium“, cestovní mapě svého
pontifikátu, „před církví nemocnou z uzavřenosti a pohodlného lpění na
vlastních jistotách“. Taková církev nedůvěřuje lidským schopnostem,
protagonismu vlivných osobností, které se odvolávají pouze na sebe, a
strategiím náboženského marketingu, ale činí se průhlednou, aby dala poznat
milosrdnou tvář Toho, který ji založil a díky němuž navzdory všemu žije už
dva tisíce let. Právě tuto tvář a toto objetí mnozí poznali ve starém římském
biskupovi z Argentiny, který svůj pontifikát začal tím, že se jel modlit za
migranty, kteří zemřeli na moři, na Lampeduse a ukončil ho znehybněn na
invalidním vozíku, přičemž svůj život až do poslední chvíle trávil tím, že
světu svědčil o milosrdném objetí Boha, který je blízký a věrný ve své lásce
ke všem svým tvorům. Andrea Tornielli
Education today tends to focus on material
goals. We seek sensory gratification in music or good things to look at,
taste and touch. We may enjoy watching a game of sport, but once it ends the
joy is over. What we really need is happiness that is rooted in the power of
the mind. Vzdělávání
se dnes zaměřuje na materiální cíle. Hledáme smyslové uspokojení v hudbě nebo
dobré věci, na které se můžeme dívat, chutnat a dotýkat se. Můžeme si užít
sledování sportovní hry, ale jakmile skončí, radost skončila. To, co skutečně
potřebujeme, je štěstí, které má kořeny v moci mysli. Only a heart that is not taken over by hastiness is capable of being
moved, that is, of not allowing itself to be caught up in itself and by
things to do, and is aware of others, of their wounds, their needs.
Compassion is born from contemplation. Pouze
srdce, které není ovládáno spěchem, je schopno se pohnout, to znamená, že se
nenechá strhnout sebou samým a věcmi, které má udělat, a je si vědomo
druhých, jejich zranění, jejich potřeb. Soucit se rodí z kontemplace. We may sometimes feel that we can't do much as
individuals, but humanity is made up of individuals; together we can make a
difference. As individuals we can influence our own families. Our families
can influence our communities and our communities can influence our nations. Můžeme
mít někdy pocit, že toho jako jednotlivci moc nezmůžeme, ale lidstvo se
skládá z jednotlivců; společně můžeme něco změnit. Jako jednotlivci můžeme
ovlivnit své vlastní rodiny. Naše rodiny mohou ovlivnit naše komunity a naše
komunity mohou ovlivnit naše národy. Compassion brings strength to our minds by
lessening fear, increasing confidence and so on. Doubts and irrational
thinking decline. As a result, in the company of others the mind is relaxed,
there are feelings of closeness, and we have a feeling that life has meaning
and purpose. Soucit přináší sílu do naší mysli tím, že snižuje
strach, zvyšuje sebedůvěru a tak dále. Pochybnosti a iracionální myšlení
upadají. Výsledkem je, že ve společnosti druhých je mysl uvolněná, dochází k
pocitům blízkosti a máme pocit, že život má smysl a cíl. 5. 7.2025 Zpráva k 90. narozeninám Vím, že u příležitosti mých
90. narozenin se scházejí přátelé a příznivci z mnoha míst, včetně tibetských
komunit, aby oslavili tuto událost. Obzvláště oceňuji, že mnozí z vás tuto
příležitost využívají k iniciativám, které zdůrazňují význam soucitu, srdečnosti
a altruismu. Jsem jen prostý
buddhistický mnich; obvykle se neúčastním oslav narozenin. Jelikož však
organizujete akce zaměřené na mé narozeniny, rád bych se podělil o několik
myšlenek. I když je důležité pracovat
na materiálním rozvoji, je zásadní soustředit se na dosažení duševního klidu
prostřednictvím pěstování dobrého srdce a soucitu, a to nejen vůči blízkým a
milovaným, ale vůči všem. Tím přispějete k tomu, aby se svět stal lepším
místem. Pokud jde o mě, budu se i
nadále soustředit na své závazky v oblasti prosazování lidských hodnot,
náboženské harmonie, upozorňování na starodávnou indickou moudrost, která
vysvětluje fungování mysli a emocí, a tibetskou kulturu a dědictví, které
mají velký potenciál přispět světu díky svému důrazu na duševní klid a
soucit. V každodenním životě
rozvíjím odhodlání a odvahu prostřednictvím učení Buddhy a indických mistrů,
jako je Šantideva, jehož následování se snažím
dodržovat. Dokud bude existovat
prostor, dokud budou existovat
vnímající bytosti, do té doby ať i já zůstanu, abych rozptýlil utrpení
světa. Děkuji vám, že jste využili
příležitosti mých narozenin k pěstování duševního klidu a soucitu. Tashi Deleg a s modlitbami, Dalajláma K+M+B Christus mansionem
benedicat |
