|
Kdybych
měl všechny peníze světa
Ježíš lidem řekl: "Dejte si pozor a chraňte se před každou
chamtivostí. Neboť i když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co
má."
Pověděl jim pak toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se
velmi dařilo v podnikání. Rozhodl se tedy, že své prostředky zhodnotí, nebude
už pracovat a bude žít šťastný, spokojený a zajištěný život. Bůh mu však
řekl: ‘Blázne, ještě této noci zemřeš, a čí bude to, co jsi nashromáždil?’
Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem"
(srov. Lk 12,13-21).
Jednou se prý zeptali
známého milionáře Rockefellera:
"Kolik musí mít člověk peněz, aby byl šťastný?"
Odpověď zněla: "O něco víc, než právě má."
A toto neplatí jen o penězích. Různí lidé mají různé představy a
říkají si: šťastný, šťastná budu, až získám tuto ženu / tohoto muže, až budu
mít lepší image, až více zhubnu, až se uzdravím, až nebudu mít své životní
překážky, až dokončím školu, až si pořídím skvělé auto, až si postavím vilu,
až procestuji zeměkouli, až postoupím ve společenském žebříčku, až budu mít
větší moc, až se stanu součástí nějaké vlivové skupiny, až dosáhnu uznání, až
mě blízcí budou mít více rádi, až ..., až ..., až ... Každý si doplní své.
Mathew Kelly k tomuto ve své jedné knížce říká : " V každém
člověku je propast o velikosti Boha. Nemůžeme ji naplnit věcmi, penězi,
postavením, mocí, sexem, drogami, alkoholem, jinými lidmi, zážitky ani
úspěchem. Jen Bůh ji dokáže zaplnit. Vhoďte do ní všechny peníze světa a
zjistíte, že je pořád prázdná a vy stále toužíte po něčem větším. Přihoďte
Oscara, Grammy, Nobelovu cenu..."
Nikdy totiž nemáme dost.
Naše touhy nejsou nikdy naplněné.
Jsme nenasycení a nenasytní.
A to, že naše touhy nejsou nikdy naplněné, je jedním z ukazatelů na
to, že jsme stvořeni nekonečným Bohem pro život s ním. S Bohem, který nám
nabízí nekonečnou = nekončící = neohraničenou lásku, pozornost, přijetí,
uplatnění, uznání, radost, spokojenost, překvapení, adrenalin, pokoj...
Bůh má pro nás připraveno víc, než si dokážeme představit.
Má pro nás víc, než nám tento svět může dát, či vzít.
Lidský život je cestou Domů, k Bohu, do plnosti života. Jsme jakoby na
mostě, po kterém směřujeme na druhý břeh. Nemá proto význam a smysl se na
tomto mostě pokoušet zabydlovat. V Bibli se říká: "Buďte spokojeni s
tím, co máte" (Žd 13:5). Neznamená to, nerozvíjet se, ale spíše nebýt
chamtivý – nechtít stále více a myslet si, že v takovém hromadění peněz,
jistot, zážitků zde naleznu své uspokojení a jistotu.
A pokud podlehneme představě, že si toto vše musíme nějak zařídit
sami, tvrdě narazíme na realitu a ohraničenost světa i sebe sama. Současné
dění ve světě i dějiny nám smutně ukazují, že lidé s takovýmto postojem
přestávají brát jakékoliv ohledy a jdou si za svým "přes mrtvoly".
Jak na úkor druhých, tak i svých nejbližších, ale i na úkor celé společnosti,
okolních zemí a národů, přírody, planety...
Jaké je východisko z tohoto rozporu – přirozeně chtít víc, ale
nezabydlovat se v nejistých lidských "jistotách"? Řešením je
otevřenost a odevzdanost Božímu vedení v našem všednodenním životě. Bůh totiž
chce každého z nás vést k naplněnému životu. Někdy třeba i po jiných cestách,
než si představujeme. Ale s jistotou, že se za to zaručuje on sám – absolutní
Bůh, Láska, tvůrce vesmíru, který vidí souvislosti, které my nevnímáme.
A zárukou je pro nás Bůh, který nám svou lásku dokázal mimo jiné i
tím, že každému z nás vyšel vstříc v Ježíši Kristu. A vychází každý den.
Nebuďme proto k němu neteční. Má to smysl. I pro mě. I pro tebe.
Ježíši,
odevzdávám se ti,
postarej se ty...
- IMA-
|